Chrám

Neznámí hrdinové

František Prokop Šimek

   V tomto roce, kdy vzpomínáme kulaté výročí tragických událostí spojených s heydrichiádou, rádi bychom přinesli nové informace k těm událostem, které postihly naši církev. Zatímco o popravené čtveřici duchovních v čele s vladykou Gorazdem se toho hodně napsalo a bude jim věnováno příští číslo našeho časopisu, existují ještě málo známé životní příběhy, o nichž se ani moc nepíše a tudíž ani neví. Jedním z takových příběhů jsou životní osudy manželů Šimkových, prvních mučedníků nově obnovené pravoslavné církve vladyky Gorazda.
   František Prokop Šimek se narodil 9. února 1882 v Březové u Uherského Brodu. O jeho dětství se mi nepodařilo nic zjistit. V jednom dopise vladykovi Gorazdovi píše: „Neměl jsem radostného života a neužil jsem si nic dobrého již od dětství, kdy jsem osiřel…“ Dalším ověřitelným údajem je informace, že vykonával funkci úředníka politické správy v Humenném, kde se v říjnu 1920 oženil s Annou Šimkovou rozenou Kolomazníkovou, která pocházela z Roštína u Kroměříže. Oba vedli důvěrnou korespondenci s vladykou Gorazdem, který jim patrně pomohl vrátit se na Moravu a zahájit činnost v československé církvi. Roku 1921 se přestěhovali do Přerova, František Šimek se stal od srpna duchovním správcem CČS v Přerově a zároveň vykonával funkci tajemníka Diecézní rady CČS v Olomouci. Dne 6. listopadu 1921 byla na společné schůzi delegátů CČS z Přerova a okolí vytvořena farní rada a zvolen farní výbor. Dne 8. května 1922 dosáhla přerovská náboženská obec státního schválení. Na ustavujícím shromáždění 30. července 1922 byla za účasti 137 delegátů zvolena první rada starších. Dne 15. října byl pak František Šimek na mimořádné valné hromadě náboženské obce CČS v Přerově zvolen prvním farářem československé církve v Přerově. Z jeho korespondence je patrné, že byl zkušeným úředníkem, neboť navrhoval různé systémové změny na olomouckém diecézním ústředí, ale také později např. připravoval diecézní shromáždění v Přerově apod. O životě a problémech v nové církvi neustále informoval vladyku Gorazda. V jednom dopise do Ameriky na podzim 1922 píše o jedné smutné životní události: „Měli jsme tu (v Přerově, pozn. autora článku) biskupa Dositeje… Jeho návštěva naši situaci ještě posílila. Navštívil také mou nemocnou ženu. Abys rozuměl její nemoci: Dne 29. července t.r. se nám narodilo mrtvé děvčátko, porod byl velmi těžký pro špatnou polohu dítěte, které se vlastně udusilo cestou a doktor je nemohl již vzkřísit, - byla nutna operace a od té doby mi žena leží. Jeden čas visela mezi životem a smrtí… Nyní je již mimo nebezpečí, ale leží dosud.“ Po svém uzdravení nastoupila Anna Šimková jako učitelka v Přerově.

Manželé Šimkovi

   V následujících letech začalo v CČS převažovat radikální křídlo K. Farského. V roce 1924, kdy krize vyvrcholila, opustil biskup Gorazd se stejně smýšlejícími věřícími církev československou. To se projevilo i v přerovské náboženské obci. Ještě 14. srpna 1924 na členské schůzi se většina přítomných vyslovila pro pravoslavnou orientaci. Zásahem nadřízených církevních úřadů CČS v Olomouci se náboženská obec přerovská rozdvojila. Na další členské schůzi 15. září mělo být docíleno dohody o rozchodu obou směrů. Po bouřlivém průběhu schůze zveřejnil přípravný výbor pravoslavně orientovaných věřících prohlášení o odchodu z CČS a část pravoslavně smýšlejících si založila svou církevní obec. Po této krizi rezignoval František Šimek na počátku roku 1925 na funkci duchovního správce a československou církev opustil. V létě roku 1926 vstoupil do pravoslavné církve a přijal funkci tajemníka biskupa Gorazda na synodní radě v Praze. Byl hlavně úředníkem a pomáhal s právními záležitostmi, a také s eparchiálním časopisem. Většinu času strávil v Praze, kdežto manželka Anna bydlela v Přerově. Zde se stýkali s duchovním správcem přerovských pravoslavných Čiklem a Anna Šimková pomáhala v církevní obci. Na svou žádost odešel František Šimek v roce 1932 do výslužby. Další roky patrně trávili Šimkovi v Přerově. O posledních dnech jejich života svědčí M. Hrbáček ve svém článku v Hlase pravoslaví z roku 1945: „Vzpomínám ještě návštěvy manželů Šimkových u nás asi deset dní před jejich hrdinným skonem. Ani se u nás dlouho nezdrželi, spěchajíce domů; obávali se, že by někdo potřeboval jejich rady a pomoci, poněvadž tvořili důležitou spojku podzemního hnutí a poskytovali nejednou útulek a přístřeší štvaným vlastencům, nelekajíce se této tehdy tak nebezpečné činnosti. Věrnou pomocnicí byla otci Šimkovi jeho paní, literní učitelka v Přerově, žena neobyčejně svědomitá a obětavá. Sbírala ve prospěch postižených rodin podpory, stýkala se s rodinou bývalého starosty Lančíka, jehož opuštěné manželce a dceři byla věrnou přítelkyní v době jejich krutého pronásledování, kdy manžel paní Lančíkové i se synem byli v Anglii. Teprve několik dní po jejich popravě v Kounicových kolejích v Brně jsem se dozvěděl, že otec duchovní Šimek byl odvezen do Brna několik dní před zatčením své manželky, která použila posledních dnů svého života k tomu, aby s veškerou možnou opatrností zničila všechny stopy, jež by vedly k vypátrání dalších „spoluviníků“. Na počátku června roku 1942 se v rozhlase ozvala následující zpráva: „… rozsudkem stanného soudu v Brně ze dne 3. června 1942 byli odsouzeni k smrti zastřelením Šimek František, duchovní v.v., narozený … a Šimková, rozená Kolomazníková Anna, narozená…, poněvadž poskytovali vědomě úkryt policejně nehlášeným osobám, které mají účast na činech Říši nepřátelských. Rozsudky byly vykonány dne 3. června. Jmění odsouzených bylo zabaveno…“
prot. Libor Raclavský


Admin